Název

Dušičkový vandr 31.10.-2.11.2014 - Lužické hory

Popis

Když jsme se před nedávnem vraceli vyřízení z Rumunska, tak si každý z nás v duchu říkal, že si do Vánoc určitě dáme pokoj… Kdepak. Neuběhl ani měsíc a v pátek 31.října odpoledne už čekám ve Staré Pace na rychlík. Krásný podzimní víkend je před námi.
První den
Ve vlaku si odšpuntuju pivko a v Semilech už přistupuje přítel Bobeš. Po ráně pukem má sice na hlavě nějaké stehy, ale to ho přeci neodradí od vandru. V Liberci na nás čeká Milštejn, takže parta je pro tentokrát kompletní. Již za tmy vystupujeme v Hrádku nad Nisou a jdeme rovnou směrem kemp Kristýna. Příjemná hospůdka v zatáčce nás napojila a nakrmila. Dlouho jsme se s Bobešem neviděli, takže karban utíkal vesele a je nejvyšší čas jít spát, zítra nás čeká dlouhý pochod. Cestou k jezeru nás ještě na chvíli vcucla Restaurace Jih, kde ovšem vůbec nevíme co točili za pivko, ani jestli jsme platili :-).
Druhý den
Bivak v lese pod širáčkem, jen v trenkách ve spacáku, kdo by to začátkem listopadu čekal? Náčelník uvařil ranní čaj s rumíkem, obešli jsme si celé jezero, v hospůdce si dali jednoho vyprošťováčka a vzhůru do Německa. Je klidné a tiché sobotní ráno, kilometry nám krásně ubíhají. Nikdy mě nenapadlo, že Kristýna má jen 244 m.n.m. Tzn, že dnes půjdeme celý den do kopce – straší náčelník. Hospůdka bude asi až v Krompachu, tam si dáme obídek. Náčelník má vždycky vše dokonale naplánováno. Ale byla to pohoda, pozvolné stoupání, skalní vyhlídky kde byla vidět jen mlha, kousek od vrcholku Topfer jsme ovšem narazili na krásnou horskou chatu. Polívčička a kvasnicové pivko se velice hodili. Odpoledne se oblaka malinko roztrhala a z hřebínku, po kterém jsme kráčeli, bylo chvílemi vidět i na hrad Oybin. Náčelník si asi po pěti hodinách chůze uvědomil, že jsme vlastně v Říši a od té doby striktně vyžadoval, abychom mu říkali Vůdče. Tento vůdce nás skutečně dovedl (s menším blouděním) až do slibovaného Krompachu, kde jsme si ve 4 odpoledne KONEČNĚ dali oběd!!! Již za tmy jsme se vydali přes Dolní a Horní Světlou na Chatu Luž. Cestou jsme se ještě občerstvili ve Staré hospodě a přesně v půl deváté večer jsme otevřeli dveře naší staré známé restaurace pod vrcholem Luž. Krokoměr mi ukazoval úctyhodných 29km. Při pojídání jeleního gulášku se do mě opět dala žízeň, ale neustálý přísun Plzínek to zachránil. Ještě rumíka na odchod a o půlnoci už v lese hledáme suchý plácek.
Třetí den
Suché místečko jsme v noci pravda našli, ale všudypřítomná hustá mlha se v lese srážela na větvích stromů a díky větru na nás celou noc padaly ukrutně veliké kapky vody. Takže ráno jsme se na svých plachtách probudili jako v kaluži. Drsný chlapáky ovšem nic neodradí. Sbalili jsme batohy a šli opět na chatu, kde proběhla nedělní snídaně. Čas nás ovšem z hospůdky brzo vyhnal a přes nejvyšší vrchol Luž jsme se přehoupli do Dolního Podluží. Celý den jsme kráčeli podzimním lesem a dnes se na nás dokonce usmívalo i slunko. Vandr končí, ve vlaku se postupně setmělo a nyní nás čekají dlouhé zimní noci, které si zpříjemníme ještě letošním posledním Vánočním vandrem.

Kategorie a štítky

Nastavení