Název

Expedice Krušné hory 26.9.-1.10.2016

Popis

Když se řekne Krušné hory, tak 49% lidí ze sta odradí už název. Dalších 48% lidí má podvědomě zažité, že tam jsou jen nějaké hnusné povrchové doly a smrad z komínů. No a pak zbývají 3% statečných, kteří to jeli prozkoumat osobně… Vyhlídky vypadají optimisticky – už týden před odjezdem mi volal Milštejn, že má dobrou zprávu: „počasí hlásí tak hnusný, že už to můžou leda vylepšovat“. A to se taky stalo, za celý týden nám ani nekáplo (tedy téměř).

1.den
Vyrážet na vandr v pondělí, a ještě k tomu prvním ranním vlakem v 5.57h, tak to se nám ještě nestalo. Nicméně jiná možnost nebyla, neb já jsem se v neděli v noci vrátil z Nízkých Tater. Pan Oválný už od rána bručel, že do hor jede naposledy, že to nemá, ve svým věku, zapotřebí. V Liberci se k nám přidal Milštejn a parta byla kompletní. Je konec září a celý týden se budeme pohybovat cca 1.000 m.n.m., takže batohy váží víc než obvykle. Odpoledne vystupujeme v Kraslicích, v marketu nakupujeme jídlo a Bedy si kupuje pro jistotu i pivo, nic nedbaje na moje upozornění, že je to zbytečný, páč večer spíme u chaty s rozhlednou, kde je celoroční provoz. Obídek v restauraci a vzhůru do hor. Příroda nás už od začátku nadchla. Stopy po těžbě olova, cínu, žel. rudy a mědi tu sice jsou, ale jedná se o středověkou těžbu. Takže patrné jsou pouze hromady kamení a vstupy do bývalých štol. Vlastní těžbu už připomínají spíše jen místní názvy obcí – Měděnec, Cínovec, Oloví… Již za soumraku jsme dorazili na Bleiberg, kde byla avizovaná chata s nonstop provozem. To nějak neklaplo. Na betonovém place za chatou rozděláváme oheň, pečeme buřty a pijeme to jedno pivo, co si prozřetelně koupil Oválňák. Za svitu čelovek hledáme horko těžko rovný plac v lese, ale povedlo se, dobrou noc.

2.den
Pro jednou se to nechá bez hospody vydržet, alespoň nám je ráno dobře – brumlá si ještě ve spacáku Bedynka a rukou šmátrá po placatce. To ještě nevěděl, že celé Krušné hory budou ve znamení bývalých vesnic, bývalých kostelů, hotelů, kiosků, ale žel i ve znamení bývalých hospod. Krajina je ovšem o to nádhernější a počasí nám přeje jako málokdy. Absence restaurací má i svoji světlou stránku a tou je minimum turistů. V podstatě za celý týden nepotkáme nikoho.
Úterní ráno bylo nádherné a nás čekal sestup do Bublavy, kde jsme v konzumu posnídali a doplnili zásoby vody a jídla. Odpoledne už kráčíme po prosluněných horských loukách, pláních a rašeliništích. Raději nebudu zmiňovat osadu Jelení, kde byla avizována hospůdka a kam Oválňák skoro běžel. Doběhl tam právě, když odjížděl majitel. Tato krčma zavírá již v 15h! Ale chleba se salámem a trocha vody na louce za hospodou Láďu opět postavili na nohy. Nebo, že by mu novou sílu do žil dodalo moje tvrzení, že pokud si krapet mákneme, tak večer dojdeme do Horní Blatné, kde je hospod několik? Nevím, každopádně jsme tam večer fakt došli a krokoměr ukazoval 31km. Mělo tu být asi 5 hospod, což by sedělo, ale tři byly zavřený, ve čtvrtý smrděl friťák kilometr okolo a do pátý jsme konečně vlezli. Na naši otázku, zda točí Plzeň, nám výčepák suše odvětil, že má na čepu 6 druhů piv. No jo, někdy bývá lepší mít jedno pivo, ale umět ho řádně načepovat. Tady to platilo dvojnásob. Takovýho blba jsme v hospodě snad ještě nezažili. Už za tmy vylejzáme na Blatenský vrch a spíme kousek od rozhledny.

3.den
Prohlídka rozhledny a okolí a pak už kráčíme podél 17km kilometrů dlouhého středověkého kanálu, který přiváděl vodu do rýžovišť. Úžasné dílo našich předků. No a kam nás asi mohl tento kanál přivést? No přeci do osady Rýžovna, kde byla bývalá škola a FUNGUJÍCÍ hospoda. Na konci světa, uprostřed mokřad a lesů, téměř neuvěřitelné. Česnečka, jehněčí čevabčiči a pivko. Ráj na zemi. Odpoledne pokračujeme přes bývalou obec Myslivna, kterou zaplavila vodní nádrž určená výhradně na pitnou vodu. Jak může být ta voda na konci září a v tisíci metrech vysoko asi teplá?? To víme naprosto přesně. Do vody vlezli tři borci a za 5 minut se na břehu klepaly tři obtloustlý holčičky. Ale ulevilo se. V pozdním odpoledni nás přivítala horská obec Boží Dar, kam jsme se celkem těšili. Jak to tak bývá, tak nastalo pouze zklamání. Samej cizák, v hospodě nám v 16.30 řekli, že mají do 17h a už nám nedají ani pivko. Ve vedlejší restauraci jsme si nakonec pivo dali, ale raději jsme se tu déle nezdržovali. Vždyť je to už jen pár kilometrů na Klínovec, kde jsou min. tři chaty. Na nejvyšší vrchol Krušných hor (1244m) jsme se vydali po sjezdovce a zažili jsme zde něco jako polární záři. Západ slunce vše zbarvil do ruda, nádhera. Klínovec nás přivítal již téměř za tmy. Než jsme obešli všechny zavřený chaty, tak byla tma úplná a ještě k tomu se citelně ochladilo a začal foukat silný vítr. Najít zde rovný plac v lese – nesmysl. Milštejn naštěstí natrefil na jakousi nedodělanou asi lyžárnu, kde bylo krásné závětří. V 8 večer už jsme zalezli do spacáků a popíjeli pivko, které nám Bedy nařídil na Božím Daru koupit.

4.den
Přivítalo nás chladné ráno a z německého údolí se na nás valil mrak mlhy, připomínající tsunami. Konečně jsme si za světla prohlédli totálně zdevastovanou chatu Klínovec. Opravená je pouze rozhledna, kterou, s přispěním dotací EU, rozebrali do posledního kamene a zase znovu složili podle původních plánů. Tohle je asi jedna z mála věcí, kde mi dotace dávají smysl. V 10h otevírali chatu u lanovky - čajíček s rumíčkem a horká polívka byla dobrá vzpruha. Počasí se umoudřilo a nás čeká opět dlouhá tůra cca 25km. Přestávky už dáváme častěji, neb puchýře si to žádají. Nicméně v podvečer už vidíme nad cestou kapličku, kterou jistě poznáte z úvodní znělky majora Zemana. V kdysi velké a prosperující horské obci Měděnec už nyní žije pár posledních starousedlíků, ale naštěstí tu je hospoda a dokonce otevřená. Milštejn do sebe narval segedguláš se sedmi a pak si nechal ještě 5 knedlíků přidat. Když mu hospodská s údivem odnášela vylízaný talíř, tak se ho ze srandy zeptala, jestli by si navrch nedal ještě palačinku. Odpověď ji málem srazila do kolen – Palačinku ani né, ale kdybyste měla tlačenku… Po vydatné večeři se mladší část party vydala na prohlídku vrchu Mědník s kapličkou. Odsud jsem vyzkoušel postupné nazoomování naší hospůdky na návsi. I z takto vzdáleného vrchu nelze na fotce přehlédnout pana Oválného, sedícího před krčmou. V této příjemné hospůdce jsme nakonec strávili celý zbytek dne a romantický bivak na Mědníku završil tento večer.

5.den
Na devátou hodinu ranní byla domluvena snídaně dole v šenku a naše další kroky vedli na nádraží v Měděnci. Napadlo nás, že bychom dvě zastávky popojeli vláčkem. Celkem zajímavá nádražní budova potvrdila naši obavu, že tu vlaky jezdí jen o prázdninách. Pokračujeme tedy opět po svých. Cílem dnešní cesty je, asi 20km vzdálený, hrad Hasištejn. Pod hradem zurčela krásná horská říčka, která nám posloužila jako bazén. Termální prameny tady rozhodně netečou. Prohlídka malebné zříceniny v podstatě zakončuje naše putování. Na nádvoří ještě mastíme mariáš a večer se přesouváme do nedalekého hotelu na zaslouženou večeři. V noci se ještě přesouváme blíže k nádraží a pak znaveni uleháme v lese.

6.den
Tma jako v pytli, někdo se mnou klepe, ale nevydává ze sebe ani hlásku. Asi zlý sen. V tom okamžiku mi dochází, že mám v uších protioválňácký špunty, takže jsem neslyšel, jak mi do spacáku bubnuje déšť. Celý týden pod širákem a poslední noc se to musí pokazit. Milštejn navrhuje okamžitý přesun na nádraží. Balíme tedy při čelovkách a pak nás čeká několikakilometrová běhochůze do Málkova. Milštejn je sice člověk mnoha přezdívek, ale takové, které jsem mu udělil tuto noc, takové ještě neznal. S odstupem musím uznat, že jsme alespoň stihli první ranní vlak a byli jsme o to dřív doma, takže jsem ještě večer stihl lahodnou plzínku u Hágena.
Tak jo, Krušné hory máme z půlky přejitý a rozhodně to stálo za to. Krokoměr ukazuje 130km a už nyní máme domluveno, že příští rok pokračujeme z Málkova až do Děčína. Už aby to bylo.

Kategorie a štítky

Nastavení