Název

Kokořínsko 26.-28.2.2021

Popis

Jednou takhle koncem února mi telefonuje Milštejn, že už se to nedá vydržet a musíme někam vyrazit. Počasí nic moc, všechno všude zavřený, obvolávám zbytek party a krom Kočičáka všichni odmítli. Jenže Milštejn byl neodbytnej a tak jsme už druhej den večer seděli ve vlaku.
Do Mšena jsme dorazili za tmy a za deště. Většinou zde chrápeme na koupališti, ale vzhledem k nočnímu zákazu vycházení jsme nechtěli zbytečně provokovat. Na náměstí se na nás usmálo štěstí, chlapík měl ještě otevřenou picérku a tak jsme pod podloubím dali alespoň pár plechovek. Za svitu čelovek, brodíce se nejprve v bahnu, následně ve sněhu, jsme našli útulný bivak pod převisem v Náckově rokli. Zaplať pánbu za to.
Ranní čajíček s rumíčkem a na světě jen hnedka krásně. V noci krapet přimrzlo, takže se nám to dneska mezi skálama pořádně smeká. V poledne příjemně zahřál gulášek na Kokoříně a pak naše kroky směřovali k Harasovu, kde nás mile překvapili s čepovanou Plzínkou. Putovali jsme až skoro do tmy a krokoměr ukazoval téměř 30 km, když v tom se stalo něco, co nikdo z nás nečekal, ačkoliv já jsem o tom snil. Žel, vzhledem k době o tom nemohu napsat ani řádku… A jak již bývá zvykem, tak jsme se pak nějak vzájemně poztráceli. Na Milštejna jsem nakonec během noci narazil a šli jsme spát na Rozbořenku. Jedna skalní místnůstka nám posloužila jako ložnice a druhá jako kuchyňka. Já věděl, proč beru celou flašku rumu.
Krásné ráno, nikde ani noha a na naši jeskyni už svítí sluníčko. Milštejn předstírá vyvrknutý kotník a navrhuje dnešní výpravu zkrátit, což mu bylo zbytkem party zamítnuto. Kočičáka jsme sice už nepotkali, ale určitě by hlasoval se mnou. Odpoledne nás přivítala naše oblíbená pizzerie ve Mšeně a posledním vláčkem hurá domů. Byla to paráda a doufám, že na velikonoce už vyrazíme všichni a nebudu muset zatajovat některé skutečnosti, které byly ještě nedávno zcela normální. Ale moc tomu nevěřím…

Nastavení