Název

Letní vandřík Babiččino údolí 27.-30.8.2014

Popis

Na konci léta je ten nejlepší čas pro krátký vandřík. Počasí už bývá, pravda, cítit podzimem, ale nikde už nejsou davy lidí, ačkoliv jsou ještě prázdniny. Letos bylo vše hodně narychlo, neb ještě večer před odjezdem mi nohou kroutila má celoživotní láska - nemoc králů. Oznámil jsem tedy zbytku výpravy, že nikam nejedu, spolikal prášky a šel spát. Ráno jsem se probudil do pochmurného deštivého dne a to byla poslední tečka za touto výpravou. Nojo, jenže v poledne si tak říkám, čoveče Radiku, vždyť ta noha přestala bolet. Dokonce se brutálně zlepšilo počasí, po týdnu vykouklo sluníčko a já se tedy v 17 hodin sešel na Roztockém nádraží s Bedym a s Drdlem. Bylo to šťastné shledání, které bylo nutno zapít hned v Trutnově v naší oblíbené restauraci Pod lékárnou. Ujeli nám pouze 2 nebo 3 vlaky, ale tím posledním jsme konečně dorazili do Rtyně v Podkrkonoší odkud jsem naplánoval naši trasu. Stavili jsme se ještě na pivko v jakési sociální krčmě na kraji města, ale už kolem půnoci jsme leželi v nedalekém lese a pod širáčkem pozorovali hvězdy.
Ráno jsme si krásně pospali a pak pokračovali v cestě do obce Havlovice, kde místní nadšenci vybudovali pro turisty docela pěkný areál se vším vyžitím. Nás nejvíce zaujala hospoda Amerika, kde jsme dostatečně doplnili energii. Odpoledne jsme si vyšlápli na hrad Vízmburk, který byl objeven teprve v sedmdesátých letech minulého století a následně vyhrabán ze sutin. Jeho jméno je odvozeno od názvu Wiesenburg, tedy bílý hrad. Díky použití tohoto kamene je celá památka velice citlivá na působení deště, a proto zde momentálně probíhají záchranné akce, kdy je nutné celé zdivo zastřešit. Vypadá to sice příšerně, ale je to asi jediná šance, jak hrad zachránit. Provedla nás zde velice svérázná průvodkyně s tričkem Apokaliptica a s náramkem Brutal assalt. Prohlídka to byla velice vtipná :-). Desítka Krakonoš, který tato něžná žena točila v dřevěné chýši, už taková legrace nebyla, a tak jsme raději popili číši malinového moku. Naše kroky dále vedly k Devíti křížům, kde dle pověsti přišlo o život násilnou smrtí hned děvět účastníků svatební veselky, jelikož se žárlivý milenec nemohl smířit s touto skutečností. Vyřešil to tedy po svém. Má to však i svoje klady, jelikož ve vsi je údajně hospůdka pojmenovaná dle této tragické události. Hurá, už ať tam jsme. Bohužel nás čekala pouze cedulka "z provozních důvodů zavřeno". Co se dá dělat, měníme plán cesty. Scházíme dolů do Červeného Kostelce pozdravit tetu... Kdepak, na zdejším nádraží jsme počkali na Bobeše, který utekl ze stavby a vyrazil za námi na vandr. Setkání jsme zapili v restauraci Divadlo a již za svitu čelovek jsme dorazili k Brodskému rybníku. Holky, které nás tu potkali se chtěli ohromně seznamovat, ale odpálkovali jsme je pryč a šli hledat bivak do lesa, poblíž Špinky. Krásný měkký palouček, ohníček, buřtíky, lahvové pivečko a dokonce jsme si i zapěli pár písní od Bobří řeky.
Teplá noc pod širákem a opět je tu úžasné ráno, modrá obloha a dobrá nálada. Posnídali jsme poslední pivko z batohu a vyšlápli si ránem dál. Konec léta se vyznačuje tím, že se tulák dosytosti nají cestou - jablíčka, hrušky, švestky, kukuřice, lískové oříšky atd, vše bylo výborné. Nicméně řízek je řízek. Kolem poledního nás potkala příjemná hospůdka U Kapličky, kde proběhl vydatný obídek a poobědní karban. Vedle nás si přisedla celá parta četníků a Bobeše nenapadlo nic jinýho, než začít vyprávět vtipy o policajtech :-). Ale byli to tvrdí hoši, dělali, že to neslyší. Následoval hrad Červená hora a abychom navštívili celé trojhradí, vydali jsme se ještě na hrad Rýzmburk. To bylo ovšem veliké zklamání. Na zbytkách hradních zdí dal asi před 200 lety nějaký knížepán vystavět pro kolemjdoucí vyhlídkový altánek a odpočívadlo. Jak to dopadlo ? Tenkrát asi dobře, ale nyní se musíte probrat metrovými kopřivami a bodláčím, abyste našli totálně zlikvidovaný objekt, postříkaný sprejařema a vybydlený tak, že by tady nevydržel ani bezdomovec. Škoda, neumíme si vážit dědictví... Pryč odsud, čeká nás celé Babiččino údolí. Malebný kraj, plný turistů a hlavně důchodců. Bedy se konečně cítil jako mezi svými :-). U Viktorčina splavu jsme si koupili domácí a ručně dělaný vanilkový nanuk a pozorovali při tom krásky na koních. Jinak jsme se tu moc nezdržovali, zasekli jsme se až na parkovišti, kde měl chlapík v kiosku vychlazenou lahvovou Plzínku. Zajímavé cedulky na WC jsem prostě musel vyfotit. Mezi tím se odpoledne přehouplo do podvečera a nás čekalo ještě asi 5km do České Skalice. Klukům jsem už na začátku vandru slíbil, že je čeká Rozkoš, ale nějak to neklaplo. Těsně před Skalicí se zatáhlo nebe a začalo lejt. Bedy byl divnej už na zmíněném parkovišti (nedal si druhé pivko), ale teď se v něm ledy hnuly nadobro. Žaludek se mu kroutil, že by mohl předvádět břišní tance. Museli jsme tedy zakotvit v hnusné herně, kde jim odhodil asi 5kg do záchodu. Během této operace jsem vyhrál 80Kč v automatu. Domorodci nám poradili dobrou restauraci Ronox a déšť nedéšť, šli jsme tam. Dobrá kuchyně, trochu bublinatá, ale ucházející Plzínka, za barem dvě kočandy, venku stále slejvák, Bedy stále bojuje s rancem, na stole rozdaný karty. Takhle probíhal večer a postupně nám začínalo být jasné, že Rozkoš, tedy alespoň v podobě vodní nádrže, prostě nebude. Objednali jsme si dvě cimérky v podkroví této restaurace a Bobeš, utahaný ze stavby, šel rovnou chrápat. Ve 23 hodin ho následoval pan pomocný učitel Drdle a u stolu jsem tedy zbyl pouze já, Bedy a místní týpek. Bedy do sebe sázel Becherovky (prý na žaludek) a nemluvil. Naštěstí tato krčma byla tak trochu ZOO, takže mi společnost dělal mluvící papagáj, který děsně nadával, dále akvárium, ve kterém byli mini úhoři a co mě bavilo nejvíc, byl děsně zlej had v teráriu u záchoda. Furt jsem ho chodil provokovat a on se rozčiloval. Když nám personál oznámil, že se zavírá, tak už bylo jasné, že nedopadně vůbec žádná rozkoš. Místní jedinec mě ještě lákal do Nonstop báru, ale zlý Bedy mi to zakázal, že prej budu ráno nevyspalej. Tak jsem šel poslušně na pokoj, kde jsem do rána poslouchal neskutečný koncert motorové pily a bagru. Trochu jsem zabral až nad ránem, když šel Bedy ven kouřit.
Snídaně v podobě míchaných vajíček, procházka k vodě, která byla mlhou zahalena a rychlá cesta na nádraží. Ve vlaku tradičně karban a probrat plány na další akci. Už aby to bylo.

Kategorie a štítky

Nastavení