Název

Podzimní vandr 13.-15.11.2015 - Klokočské skály

Popis

Letos se nám s vandrováním celkově moc nedařilo. Na jaře jsme nesehnali společný volný termín, v létě bylo moc vedro, ale podzim sliboval konečně změnu. Asi 15 víkendů po sobě bylo krásně slunečno a tak jsme se v pátek 13.listopadu sešli na nádraží a vyrazili směr Český ráj. Ve Staré Pace byly doplněny potřebné zásoby piva a ve složení Pomocný učitel Drdle, pan Oválný a já sedáme do vlaku plni očekávání. V Semilech se k nám přidal Bobeš a v Turnově Milštejn. Kupujeme si ještě nějaké buřty na oheň a jdeme do Plauditu oslavit setkání. Lahodná tanková plzeň, výborné jídlo, svatomartinská husa atd. Zanedlouho dorazil zbytek party – pan Rumpl a horský vůdce pan Kočička. Dostatečně posilněni se rozhodujeme, že zaplatíme společný lístek (poprvé). Na účtence bylo úctyhodných 48 piv a nějaké ty kořaličky. Celková suma cca 3.300Kč. Pan Rumpl hlásil servírce svůj výkon těmito slovy: „měl jsem husu a osm kusu“. Povídám mu, že to nemohl vypít, ale jeho odpověď („to taky né, ale rýmuje se to“) mi jako vysvětlení stačila. Padl ještě nějaký bonusový panáček a pivko, ale kolem půlnoci už odcházíme směr Dolánky, kde jsme měli vyhlídnutý přístřech (pan bratr s Rumplem se přemístili pouze od stolu na bar). Zbytek party kráčel podél řeky k lesu, ale cestou nás zastihl dosti vydatný déšť. Než jsme došli temnou nocí ke 3km vzdálenému altánku, tak jsme byli celkem durch. Sice pracně, ale altán jsme nakonec našli. Barová část naší výpravy zmíněný přístřešek nenašla vůbec a tak přespali u výpadovky na Boleslav. Někdy se i pangejt hodí… :-).
Ráno už bylo počasí o poznání lepší a dobrá nálada nám nechyběla. Brblal pouze pan Oválný, že mu v noci někdo sežral celej špek a hermadůr. Já ovšem dopadnul o poznání hůř, jelikož při balení batohu došlo k totální katastrofě. V sobotu večer je v plánu posezení u ohýnku a tam se bude každé pivko platit zlatem. Moje zásoba sestávala celkem ze čtyř pleškových Plzní. Jednu jsem si ráno otevřel, aby se mi lépe vstávalo. Tu jsem si bohužel vzápětí rozlil. Do vzniklé blátivé kaluže mi upadlo druhé pivko a já celý rozčilený ze vzniklé situace shodil z lavice ještě další plzínku, kterážto se rozkřápla o nějakej šutr a vznikl sice krásný, ale zbytečný ranní gejzír. No nic, máme sbaleno a jdeme po klokočských vyhlídkách. Z krásného dopoledne nás vyrušila až hospůdka nad průchody, což byla jediná dnešní občerstvovna. Během polívčičky konečně dorazila dálniční hlídka (KočkoRumpl) a venku začalo opět silně pršet. Karban a nějaké to pivko a pomalu se začíná přibližovat večer. Téměř za tmy jsme našli vhodný skalní převis, pod který se vešla celá naše parta a ještě se tu nechal zatopit ohýnek. Opět jsme se utvrdili v tom, že posezení u ohně je lepší než v hospodě. Jednu vadu to ovšem má, když si někdo už ráno vyleje dvě piva. Naštěstí se mi asi v deset večer zjevil anděl a dal mi jedno pivko ze svých zásob. Bedy prostě nenechává nic náhodě a tak měl v báglu (pro pocit jistoty) asi deset kousků :-). V tu chvíli bych mu snad dal i pusu, ale on nechtěl. Kolem půlnoci začalo opět lejt a nepřestalo v podstatě až do dnes, kdy sedím u PC a píšu tenhle blábol.
V neděli jsme posnídali zbytky zásob a vydali se v dešti na 10km dlouhou pouť zpátky do Turnova. V Albionu proběhlo loučení a postupně jsme se rozjeli ke svým domovům. Hezké to bylo.

Kategorie a štítky

Nastavení