Název

Podzimní vandr Jizerské hory 15.-17.10.2018

Popis

Podzimní vandry bývají ty nejlepší, ale letos to už vypadalo, že se z časových důvodů nepojede nikam. Jenže jednou takhle v pátek jsme se sešli u táboráku, abychom společně zapili, že Milštejn už jede čtvrtý gumy. No a jak si tak sedíme u ohýnku a popíjíme, tak padlo rozhodnutí, že v pondělí ráno jedeme na pár dní do Jizerek. Pravda, s pivkem v ruce a rumem v žaludku se to plánuje líp než druhý den ráno… No, nakonec se Bobeš z práce neurval a Milhaus dorazil až v pondělí večer, ale jinak vše klaplo podle plánu a zařadil bych tento výlet mezi nejkrásnější vandry posledních let.
V pondělí 15. Října jsme se ještě za tmy sešli na roztockém nádraží. Bedy nařídil batohy naplnit Plzní, jelikož jedeme v totální mimosezonu a ještě začátkem týdne, takže bude všude všechno zavřený, to je přeci jasný. Ve Starém Městě pod Smrkem, kde jsme vystoupili z vlaku, nás hned pár kiláčků za městem čekala první hospůdka, kterou teda nečekal fakt nikdo. Na kraji lesa na nás vykouklo útulné posezení, které mělo otevřeno v pondělí v 10 ráno a příjemná servírečka nám ohřála polívku a měla i lahvovou Plzeň. To jsme pěkně posnídali. Čas letí a před námi, či spíše nad námi, je hora Smrk. Pan pomocný učitel ve výslužbě, řečený též Drdle (mimochodem tohle přízvisko jsem mu před drahně lety přidělil já) si musel na pomoc vzít berličku z klacku vyrobenou, jelikož to už také není žádný mladík, ale spíše fotbalista ve výslužbě, což mu zkušený Bedy věštil již před lety. Krásnou přírodou stoupáme výš a výš a pod námi se začínají rozprostírat úžasná panorámata. Lehce po poledni dobýváme nejvyšší vrchol tohoto pohoří. Pleškové z batohu přišlo vhod, ale ukrutná vichřice nás nenechala dlouho vysedávat. Odpoledne nás čekalo ještě pár skalních vyhlídek a pak už jsme podél potůčku slezli až do Hejnic, kde na nás čekal čerstvý čtyřicátník. V sedm večer jsme konečně otevřeli dveře hospody a dali si kus žvance a pivo. V nohách 30km a v hlavě spousta krásných zážitků. Kolem půlnoci jsme už chrněli nad městem u lesíka. Byla krásná a teplá letní noc.
Ráno jsme vstali ještě před východem slunce, čeká nás dlouhý pochod. Připadám si jako nejmladší z celé party, konečně. Není mi nic a mám sbaleno jako první. Bedna si ošetřuje do krve rozedřená třísla, bývalý fotbalista do sebe láduje dvojitou dávku brufenu a Milštejn je starej sám o sobě, tím jsem vlastně začínal tento elaborát. V ranním oparu se vysoko nad námi z mlhy vynořuje Frýdlantské cimbuří, skalní hřeben, který je naším dnešním cílem. Kolem vodopádu Černého potoka stoupáme a stoupáme, chvílema spíš lezeme, ale nakonec tam dolezeme. Vítr je stále dost silný, ale rozhledy do kraje jsou úchvatné. Vůbec jsem netušil, že mají Jizerky takhle krásné vrcholy a skály. Přes polední kameny pokračujeme dál po hřebínku a kocháme se podzimní přírodou a hlavně neuvěřitelným počasím. V druhé půlce října, tisíc metrů nad mořem a my se potíme v tričku a kraťasech. Odpoledne nám přišla vhod restaurace na Smědavě, gulášek a nějaké to pivko. Během poobědního karbanu jsme zaslechli servírku, kterážto povídala, že večer na Jizerce hraje živá muzika. Bylo nám do divný, takhle při úterku, ale šli jsme tam. Když jsme přicházeli k naší staré známé Pešákovně, tak si zrovna nějaký muzikantík vybaloval z auta kytaru. Dali jsme se do řeči, a ačkoliv se jednalo o soukromou akci, tak nás dovnitř pustili a opět jsme tu strávili krásný večer, stejně jako před lety. Z kamen vonělo dřevo a moc příjemný pan domácí nám nosil jednu Plzeň za druhou, tedy když zrovna nehrál na basu. Dovolil nám přespat hned za chatou a ráno nám ještě slíbil snídani.
Tak dnes tedy rozhodně teplá noc nebyla. Jizerka je zimou vyhlášená, takže nás ranní přímrazek ani nepřekvapil, dalo se to vydržet, zvláště když hned po probuzení stačilo dojít zpátky do hospůdky na míchaná vajíčka, čajíček a rumíček. To by se Bobešoj líbilo. Po snídani už špacírujeme k Protržené přehradě, jejíž tragédie se odehrála před více než sto lety. Světe div se, tady, uprostřed divočiny je kiosek, který je v mimosezoně sice bez obsluhy, ale přesto si tu můžete zakoupit veškeré občerstvení a peníze hodit do pokladničky, která není ani přidělaná a dokonce je i volně otevíratelná, aby si mohl unavený pocestný rozměnit peníze. Dobrý kraj, dobří lidé. Se skoro 70ti km v nohách slejzáme do Josefova Dolu, kde si dáváme jen rychlé pivko a polívku v bufetu u nádraží a pak už nás vláček veze domů. Letos nás čeká už jen vánoční vandřík do Drhlen a na únor Milča plánuje expedici na běžkách do Orlických hor, na což Ovál i Drdle odpověděli, že pokud nebude sníh, tak pojedou. To je partička…

Kategorie a štítky

Nastavení