Název

Vandr přes Králický Sněžník 25.-28.9.2017

Popis

Na závěr sezony, tedy koncem září, jezdíme zpravidla do hor. Ani letos to nemělo být jinak, neb jsme naplánovali týdenní přechod Krušných hor. Pár dnů před odjezdem mi Bedy oznámil, že jeho brácha, řečený Vražda, si zlomil nohu, má rozkopanej celej barák a vandr tedy padá. Bedy jede na brigádu do Králík. Jezdí nás čím dál míň, s tím už jsem se smířil, ale že zůstanu úplně sám, to mě nikdy nenapadlo. Vymyslel jsem tedy náhradní plán – nechám Bedimíra pár dnů makat a pak za ním přijedu…

V pondělí 25. září jsem odpoledne sedl na vlak a vyrazil směr Orlické hory. Pět hodin sám ve vlaku, pravda, nic moc zážitek, ale vzal jsem si na cestu pár lahváčů a tak se to nechalo vydržet. Již za tmy si mě můj oválný kamarád vyzvedl na nádraží ve svém rodném městečku a naše společné kroky vedly rovnou do hospody U Cikána. Přespali jsme u Vraždy, sice na staveništi, ale v posteli.

Ráno rychlá snídaně, pak kontrola, jestli tady Láďa vůbec něco dělal a už pádíme na autobus, který nás vyvezl na Dolní Moravu (660 mnm). Tato podhorská víska se během pár let změnila v neuvěřitelné turistické centrum, plné hotelů, sjezdovek a dalších atrakcí včetně blázince, kterému říkají Stezka v oblacích. Dopolední deštík jsme přečkali v restauraci Na rozcestí a pak jsme se vydali na vrch Klepáč (1.143 m). Trochu jsme se zapotili, ale odpoledne jsme slavnostně vstanuli pod rozhlednou, která sice vypadala, jako by ji postavila parta vožralejch myslivců, ale měla svoje kouzlo. Celá ze dřeva a hlavně nebyla ověnčená vlajkama EU a podepřená pokřivenejma dotacema. Vrcholová pleška z Plzně nám bodla, ale pokud se chceme do tmy dostat dolů, tak už musíme jít. Mimochodem Klepáč je zajímavý také tím, že se jedná o tzv. „trojmořský vrch“. Jsou zde 3 prameny a z každého je zanedlouho potok, pak řeka a ta se vlévá pokaždé do jiného moře. Večer nás čekala sice nádherná restaurace Terezka, ale k jídlu dělali jenom pizzu, kterou pan Oválný prostě nežere. Naposled jsme ji spolu měli na vandru v roce 2010. Ovál nejdříve trucoval, ale pak prohlásil, že jednou za 10 let se to sežrat asi nechá, načež jsme si objednali napůl tu největší pizzu, co jsem v životě viděl. Nevešla se nám ani na stůl a samozřejmě jsme ji ani nebyli schopní sežrat, takže nám zbytek zabalili do batohu. V noci nás ještě čekal asi 5km dlouhý pochod na kouzelné místo Pod vodopády, kde byl kdysi Bar na žluté. Tedy přístřech a vedle v říčce nachlazené pivko, limo a peníze se dávaly do kasičky na stromě. Tak to už neexistuje, nicméně zde vybudovali nádherný altán s krbem. To byla oáza pro dvě znavená těla. Od řeky šel sice chlad, mlha padala, ale my si zatopili a bylo nám krásně.

Zřejmě si budu muset pořídit nový spacák, do rána mě několikrát probudila zima a probrala mě až teplá polívčička, kterou uvařil můj zálesácký kamarád. Mlha nad říčkou se začíná zvedat a první paprsky slunka už lákají na další pochod. Dnes nás čeká výstup na naši třetí nejvyšší horu, na Králický Sněžník (1.424 m). S těžkými batohy to nebyla úplná hračka, ale dvě hodiny po poledni jsme hrdinně stáli na vrcholu (…a jak nám nyní přišla vhod ta nedojedená pizza). Cestou jsme se osvěžili u pramene Moravy, která vytéká ze skály kousek pod Sněžníkem a svým tokem rozděluje krajinu na Čechy a Moravu. Zajímavý pohled. Příroda zde už je ovšem připravená na zimu, která asi přijde co nevidět, čemuž nasvědčoval i ledový vichr. Po hřebeni jsme pokračovali dál po modré. Přešli jsme rašeliniště, mrtvý les, linii řopíků a v podvečer jsme slezli k chatě Slaměnka, kde nás čekala teplá polívčička a zasloužené pivko. Dolů jsme sice zbaběle sjeli lanovkou, ale máme toho za sebou poměrně dost, tak proč si dělat násilí. Večer jsme opět poseděli v Terezce a jako bivak nám posloužil les nad Dolní Moravou.

Doprčic, ten spacák asi fakt budu muset pořídit novej. Pod širákem už to v tomto počasí není žádný zážitek. Ale vydržel jsem. Dnes jsme si museli přivstat, abychom stihli autobus, který nás odveze zpátky do Králík. Na tamější čerpací stanici jsme posnídali kávu, párek v rohlíku a pivo. Vláček nás pak odvezl až domů. Bylo to krátké, ale krásné. Za celé září bylo jen pár hezkých podzimních dnů a my jsme se do nich přesně strefili. Paráda, tak zase příště…

Kategorie a štítky

Nastavení