Velký vandr Berounka 3.-9.7.2016

Název

Velký vandr Berounka 3.-9.7.2016

Popis

1. DEN
Bobeš chtěl zažít ten pocit, že se s námi sejde už na nádraží v Roztokách, společně se vyfotíme a otevřeme první plzínku. Nelenil a nechal se v neděli 3.července v 9h ráno hodit ze Semil až do Roztok. V té době ještě netušil, že se pod cedulí Roztoky během vandru vyfotí ještě jednou. Snad to stálo za to…
Velký vandr právě začíná a odjíždíme ve složení Bobeš, Bedy a já. V Dobříchovicích vystupujeme z vlaku a plán cesty je velice prostý – půjdeme týden proti proudu Berounky. Pokud někam jedeme na týden a déle, tak platí jednoduchá zásada – nepřepálit začátek (a to v žádném slova smyslu), což se mi zrovna moc nepovedlo a tak mám hned první den krapet v mlze… Nicméně zcela přesně vím (plán trasy jsem totiž dělal já), že jsme z Dobříchovic šli Karlickým údolím až k lomu Malá Amerika, kde jsme přespali.

2. DEN
Probuzení na kraji propasti bylo úchvatné. Ovšem tělesné potřeby je třeba vykonávat včas a tak jsem šel, jak bývá zvykem, hned po ránu hledat vhodné místečko do lesa. Jdu sem, jdu tam, odbočím, sejdu z cesty, hledám a najdu. Vše se povedlo, ale vzhledem k tomu, že bivak jsme objevili včera už za tmy a dnešní ráno bylo ještě krapet zamlžené, tak jsem prostě nenašel cestu zpět. To se mi za celou karieru stalo prvně. Po půlhodině hledání jsem poslal stranou svoji hrdost a zavolal Bedymu, že jsem prostě cestou na záchod zabloudil. Pomocí pískání jsem kluky nakonec našel, ale potupa to byla veliká.
Kolem Dubu sedmi bratří jsme pokračovali na Karlštejn. Ačkoliv je to profláklá destinace, tak hospůdky zde fungují skvěle a za rozumné ceny. Kousek nad hradem zrovna otevírali krásnou krčmu ve stylu country salonu a samozřejmě točili náš oblíbený ležák. Ruším svoji obligátní hlášku, že nemám rád regionální pivovary – v Plzni a okolí tato věta neplatí, neb Prazdroj je místní specialita. Pozdní snídaně se protáhla až do oběda, Láďa si velice pochvaloval. Pili jsme v poměru já jedno pivo, Ladik tři. Kolem poledne se do restaurace nahrnula spousta turistů a hlavně s dětmi. Pobíhající a ječící dorostenky mi v mém post lihovém stavu moc nepomáhali a tak jsem si dovolil je napomenout, načež mi Bedy povídá: „dneska házíš machry a ve čtvrtek budeš kupovat lízátka…“. Jako vždy, měl pravdu. Vzhledem k rannímu zdržení jsme se vláčkem posunuli o jednu zastávku dál, do obce Srbsko, kde jsme měli sraz se čtvrtým vandrákem, s panem Drdlem, pomocným učitelem ve výslužbě. Společně jsme došli do Svatého Jana pod skalou a ve skvělé restauraci Obecná škola jsme završili dnešní cestu.

3. DEN
Probudilo nás podmračené, ale teplé ráno. Vyšlápli jsme si na skálu na vyhlídku a pak pokračovali až do Berouna. Obloha se během dopoledne vyčistila a opět pralo slunce. Kozlovna v Berouně byla tedy velice vítanou zastávkou, kde jsme napojili a nakrmili svoje vyprahlá těla. Po obědě jsme sedli na vlak a popojeli na Křivoklát. Teď to bude vypadat, že jenom jezdíme vlakem od hospody k hospodě, ale tento přesun dráhou byl už vážně poslední. Jsme tu, já kluky varoval. Nic naplat, hoši se museli jít podívat nahoru na hrad, Bedy nedal jinak, prej už kvůli tomu jeho názvu… Nic se tu nezměnilo, mraky lidí a prohlídka nehrozí vůbec, leda tu dva dny čekat. Já šel napřed do krčmy pod hradem, ale hospoda si moc nezadala s hradem – narváno a obsluha byla víc mimo než já včera ráno na Americe. Takže nám nezbývalo, než pokračovat dál až do kempu Višňová. Občas nějakej ten had, ale jinak pohoda. Přespali jsme pod širákem u řeky, kde snad do pěti do rána řezali do kytar a moc se spát nedalo. Mimochodem nová doba – u ohně se už nehraje Kryl a Brontosauři..., teď frčí Krajčo, Klus a podobný průjmy.

4. DEN
Je mi zle, asi mám úžeh nebo přechozené delirium. Každopádně jsem díky homo-brnkálistům celou noc nespal. Obloha je zatažená, fouká vítr a je docela chladno. Naštěstí tento stav (můj i počasí) bude trvat jen jeden den. Po snídani pokračujeme krajem Oty Pavla až k Proškovu domu, kam se necháme přeplavit přívozem. Po prohlídce muzea se už těšíme do vyhlášené hospody U Rozvědčíka. Jak jsme starý, tak jsme blbý. Co je vyhlášené, tak většinou stojí úplně za prd a tady se nám to asi 10x potvrdilo. Katastrofa a víckrát mě tady neuvidí. Leda by vyměnili personál, kuchaře, pivo a postavili úplně novou hospodu a nejlépe úplně někde jinde. Náladu si ovšem nenecháme zkazit a špacírujeme dál podél řeky až do Skryjí. Asi jsem těhotnej, jelikož mám divný chutě a po vyčerpávající cestě si dávám grapefruitovou limonádu. Bedy taky. Zbytek party statečně pije Bakaláře a ještě se snaží tvářit, že jim to chutná. Párek v rohlíku na posilněnou a jdeme cca 5km kolečko na hrad Týřov. Úžasná stavba, která nemá v Evropě obdoby. Jenže se blíží večer a my nemáme kde spát. Zdejší kemp je malý, plný a nevyhovující našim potřebám. Jdeme tedy nahoru do vesnice, kde objevujeme úžasnou krčmu s točenou Plzní a s výbornou kuchyní. Po večeři jsem šel hledat bivak, zatímco kluci v hospodě mastili karban. Nikdy by mě nenapadlo, že u kostela se dá krásně přespat. Čisto, nikdo tam nechodí a bývá to přímo na návsi naproti restauraci. Vrátil jsem se do hostince a tuto skvělou informaci předal klukům, což jsme náležitě zapili.

5. DEN
Koho by napadlo, že od božího rána budou zvonit zvony… No, alespoň jsme si přivstali a v konzumu vydatně posnídali. Další zastávkou naší pouti byla Skryjská jezírka. Sice byla poněkud vyschlá, ale i tak je to krásné místo. Jen kdyby tu tůristi nestavěli ty trapný kameny na sebe. Vůbec se to sem nehodí a kazí to celkový dojem z místa. Naštěstí si s tím Bobíno hravě poradil… Rozpálenou krajinou pokračujeme do obce Podmokly, kde se občerstvíme a už to máme jen kousek na Zvíkovec. Kemp pod mostem nám posloužil jako dokonalá oáza. Někdo se vykoupal v řece, někdo si dal sprchu, ale každopádně se nám velice ulevilo. Večer jsme šli do místní putyky U šesti trempů, kde se konečně hrály na kytaru starý dobrý fláky. Vodáci to umějí rozjet. Ve tři ráno jsme toho měli už vážně dost, ale v knajpě to stále hučelo jako v úlu. Cestou z krčmy do kempu se ptám starého odborníka Bedyho , v kolika letech mu začali padat zuby. Odvětil mi, že mám ještě 10 let čas. Nojo, povídám, jenže mě děsně bolí stolička, asi mi vypadne. Bedy se na mě podíval a pravil: „vole, seš už tejden na vodě, máš kurděje“.

6. DEN
Probouzíme se u řeky a vodáci už na nás opět halekají svoje ahooooj. To je naposledy, co jsem si vzal na čundr prouhatý trička. Po snídani nás opouští pomocný učitel a jde na stopa, páč spěchá domů. Slíbil mi, že se ozve, až dorazí domů. Zatím se neozval a já už jsem 10 dnů doma. Zbytek party opouští Berounku a romantickým údolím se přesouváme 15km na hrad Krakovec, což bylo poslední útočiště Mistra Jana Husa před odchodem do Kostnice „pod bezpečným glejtem uherského krále Zikmunda”. Podrobně jsme si prohlédli hrad i přilehlou hospůdku, nicméně i naše kroky zde pomalu končí a potřebujeme se ještě v podvečer přesunout co nejblíže k vlaku. Od domorodců si necháváme doporučit obec Čistá, kde staví vlak a hlavně je tam i restaurace, ve které jsme nakonec strávili poslední večer tohoto vandru. Nocleh jsem vybíral opět já, takže jsme spali tradičně u kostela.

7. DEN
Ráno si přivstaneme již o půl šesté, abychom stihli první vlak na Rakovník. Hned u nádraží jsme vyrušili pána s vlajícím toaleťákem, kterémuž z baculatých tváří koukal doutník. Nic nedbaje tohoto potupného přistižení, dal se s námi do řeči jakoby se nic nestalo. A vlastně se nic nestalo. Jen vandr končí a další je v nedohlednu. Ale bylo to krásné, nespadla nám za celý týden ani kapka, všechny večery jsme tak mohli trávit pod širákem a v zimě budeme mít na co vzpomínat.

Období

Statistiky

  • 121 fotek
  • 0 se líbí

Fototechnika

Nikon COOLPIX P7700

Kategorie a štítky

Nastavení

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Velký vandr Berounka 3.-9.7.2016
Komentáře Přidat