Název

Velký vandr Sázava 30.6.-8.7.2017

Popis

Sázava, všech vandráků ráj, a já tam nikdy nebyl. Po několika letech se mi podařilo ukecat Bedyho a v pátek 30.června jsme vyrazili na náš zatím nejdelší vandr…

1.den
Naše putování započalo v Lipnici nad Sázavou, která nás naprosto uchvátila. Odpolední prohlídku hradu, v jehož kapli byli vysvěceni první husitští kněží, jsme zakončili posezením v restauraci U České koruny, kterou vlastní stále potomci Jaroslava Haška. Večer nás zlákal hudební festiválek, konající se na hradním nádvoří. Nečekal jsem, že ve svém věku ještě objevím kapelu, která by mne nadchla, ale hudba a texty skupiny Folk team, to je prostě paráda. Krásný večer to byl. V noci trochu sprchlo a tak nám přišlo velice vhod opuštěné podium pod hradem, které jen smutně připomíná zašlou slávu festivalů Rocková Lipnice, kam jsme kdysi rádi jezdili.

2.den
Hned po ránu nás přivítalo muzeum Jaroslava Haška, které se nachází, spolu s jeho pomníkem, kousek od Lipnického hradu. Byl to bohém každým coulem, škoda jen, že zemřel již ve 39 letech, ale i tak toho stihl poměrně hodně. Po obědě už se značně oteplilo a obchůzka zatopený lomů, které jsou všude v okolí Lipnice, nám zabrala vlastně celé odpoledne. Vzhledem k mrakům, které k večeru zatemnili oblohu, jsme se rozhodli ještě jednu noc strávit v tomto malebném městečku. Ve společnosti party Švejkologů to byl opět krásný večer. V hospodě si k nám dokonce přisedl chlapík z Norska, který tak toužil, aby si mohl přečíst Švejka v originále, že se kvůli tomu naučil česky.

3.den
Na našem známém podiu už se cítíme jako doma v obýváčku a kam jinam bychom měli zajít na snídani, než do České koruny. Zde už nás vítají jako staré známé bratry a přisedl si k nám dokonce i vnuk Jaroslava Haška. Richard je starší chlapík, ze kterého doslova srší optimismus a dobrá nálada. V hospodě sedí od rána do večera, no jakoby vypadl z oka Švejkovi. Vyprávěl nám spoustu zajímavých věcí o svém dědovi, který se v tomto hostinci kdysi objevil, a když mu šenkýř nabídl nocleh, tak odvětil, že se mu splnil sen – „budu bydlet v hospodě“. Což se také stalo a napsal zde druhý, třetí a čtvrtý díl Švejka. Lipnice se mu zalíbila natolik, že si nakonec koupil domek pod hradem, kde je nyní již zmíněné muzeum. Dalo by se tu sedět, popíjet Plzínku a poslouchat tato vyprávění ještě třeba týden, ale je neděle a odpoledne má do Světlé nad Sázavou přijet Bobeš, takže jsme se museli rozloučit a pešky jsme se vydali za dalším dobrodružstvím. Bobíno dorazil přesně podle plánu a tak nic nebránilo tomu, aby nás Posázavský Pacifik posunul do Smrčné, odkud jsme špacírovali až do kempu Stvořidla. Večer si k nám přisedl maník s kytarou a zpívalo se až dlouho do noci.

4.den
Bivak v lese nad řekou byl pohodlný a můžeme tedy, hned po snídani v kempu, pokračovat dál podél Sázavy. Sluneční zátoka, kde kdysi tábořil Jaroslav Foglar se svojí družinou, je nyní tak komerčně profláknuté místo, že tam ani nemělo cenu chodit. Náladu nám spravila až pečená kachnička v Ledči. Kdo zná tu pochutinu, tak ví, že plavat musí, takže jsme nepohrdli nějakou tou Plzničkou po dobrém jídle. Bedy, neboli pan Oválný, o sobě sice tvrdí, že má rád oválné a oblé tvary, ale kopec, který nás čekal nad Ledčí, ten by prý raději obešel. Nicméně i v poledním žáru se to dalo překonat a pak už nás červená značka vedla zpátky k Sázavě do obce Chřenovice. Zde jsme přistoupili opět do vláčku, ve kterém už čekal pan Drdle a parta byla konečně kompletní. Tedy, bylo nás pět, kdysi, ale Milštejn dodržel slovo a už s námi nejezdí. Dáváme tomu ještě tak pár měsíců a pak nás přijde odprosit :-). Vlak nás vysadil v kempu Horka, kde místní hospoda v bývalém mlýně funguje jak má. Pivo by sice šlo natočit líp, ale stejně se po setmění dosti ochladilo a čajíky s rumíkem se u karet popíjejí také dobře.

5.den
Krásně se spalo pod širákem na břehu řeky. A stejně tak krásné ráno nás přivítalo do dalšího dne. Dnešek je naprosto historický mezník v mém životě, neb se ze starého námořníka stal i vodák. Ano, hned po snídani nám dal Bobeš potřebné školení, půjčili jsme si 2 kánoe a vydali se na 20km dlouhou plavbu až do Kácova. Všechny dva jezy jsme překonali bravůrně a troufám si říct, že jsem dobrý vodák. Vyhlášený Kácovský zázrak, tedy jejich slavné pivo, můžeme doporučit všem. Všem nepřátelům… Každému dle chuti, ale pitné to vážně není. Kácov celkově zklamal, inu jak to tak už bývá na vyhlášených místech. Pivo kácovské zcela nepitné, hospoda s Plzní na náměstí se má taky ještě hodně co učit a totálně narvaný kemp, kde již v devět večer pro jistotu zavřeli kiosek, aby náhodou nevydělali moc peněz, tak to už byla jen třešnička na dortu. Přespali jsme u plotu v zahrádkářské kolonii, páč to bylo jediné volné místo v okolí.

6.den
Ovšem jen pár km nad Kácovem je u lesa krásný areál Sporthotelu, kde jsme se konečně osvěžili čerstvou plzínkou a pak pokračovali dál až do Českého Šternberka (pravda, kousek nás popovezl vláček). Hrad je jistě výraznou dominantou tohoto městečka, ale restaurace Pod hradem je také úžasná. Navštívili jsme ji před prohlídkou hradu, kde už Ováloj automaticky kupujeme důchodcovskou vstupenku a u kasy se tomu vůbec nediví, a vrátili jsme se sem i po prohlídce. Lahodný Prazdroj, skvělá kuchyně a ta obsluha… až se nám pan Drdle skoro zamiloval. Starý pan Šternberk ze Šternberka, který ve svých 94 letech stále bydlí na hradě, tak ten do této hospody jistě také rád chodí. Ale nás už tlačí nejen čas, ale i bouřka, která se na nás valí a proto upalujeme na vlak, ze kterého vysedáme ve stanici Rataje nad Sázavou. Hned pod zastávkou je kemp a kiosek, takže není co řešit. Postupně se vystřídáme ve sprše a pak už v klidu sedíme, popíjíme a klábosíme. Sice bouří a blýská se, ale přístřech není kde postavit, tak to riskneme pod širákem u řeky.

7.den
V noci spadlo pár kapek, ale to spacák vydržel. Kolem sedící rybáři si dobírají Bedyho, že v 5 ráno pěkně chrupal. Po snídani se loučíme s kempem Na Břečkárně a jdeme si prohlédnout hrad a zámek v Ratajích. Vše bylo bohužel uzavřené, vybydlené a v podstatě zdevastované. Je to škoda, mohlo by to být obrovské turistické lákadlo. V Ledečku proběhl dobrý obídek a pak jsme pokračovali přes Talmberk až do Sázavy. Krásný a nový kemp v centru města byl pro spaní pod širákem naprosto nevhodný a tak po pár pivech následoval přesun do menšího kempu u jezu. Vzhledem k počasí nám jako bivak nakonec posloužil jakýsi altán u řeky.

8.den
Co dál? Konec se už blíží, každou chvíli sprchne a je nám jasné, že do Davle, jak bylo původně v plánu, to prostě nedáme. Zazní návrh popojet vlakem a užít si ještě spodní Sázavu, tedy to nejhezčí co tu je. Já koukám do mapy a pár kiláčků po červené vidím Hospodu Na Marjánce. Nevím proč, ale něco mi to říká, nějak to mám spojený s Třema sestrama a ty by rozhodně o špatném podniku nemluvili. Bereme bágly a jdeme tam. Hospoda zvenčí pravda nic moc, ale komplet obložená lidma, jak uvnitř, tak venku. Sedáme k volnému stolu u baru a říkáme si, jak to asi ty holky stíhají. Bylo to až neuvěřitelné, ale měly v tom prostě systém, který sice nešel pochopit, ale fungoval. Seděl tu i kytarák od Sester, takže můj šestý smysl se nepletl. Kuchyně byla prvotřídní, ale pivo, pivo bylo nejlepší na celé Sázavě. Asi nemusím dodávat, že to nebyl Kácov. Oběd se nám krapet protáhl, ale hned po večeři nás vláček převezl do kempu v Choceradech. Krásné odpoledne vystřídal poněkud smutný večer. Je konec, ráno jedeme domů, dáváme sprchu, bereme na sebe poslední čisté prádlo, pijeme Bechera, páč další soukromý pivovar již neriskujeme, hrajeme karty a mlčíme. Konce jsou vždy divné, ale už nyní plánujeme, jak příští rok dáme druhou část Sázavy, takže se je stále na co těšit.

9.den
V den odjezdu pan Oválný vždy nemůže dospat. Časného probuzení využil k hledání konzumu a již kolem 7h ranní mi vedle mé polomrtvé hlavy pokládá ledově studenou plešku plzně, paštiku a housky. Díky brachu! Vlak nám odjíždí v 9:27 a v podstatě celou cestu mastíme karban. Únava dělá své a nutno dodat, že i ostřílený námořník a vodák se někdy těší domů…

Kategorie a štítky

Nastavení