Název

Dolní Posázaví 3.-8.5.2018

Popis

Vloni nám na květnovém vandru sněžilo, letos jsme se pro změnu smažili na slunci. Ani jedno není úplně ideální, ale tohle byla asi ta lepší verze. Když už nic jiného, tak byla alespoň stálá potřeba doplňovat tekutiny…
1.den
Do Davle nás dovezl vláček již za tmy, jelikož v Praze jsme se krapet zasekli v restauraci Na staré poště. Bivak přímo nad soutokem Sázavy a Vltavy byl poslední, co jsme tento den našli.

2.den
Krásné místečko na spaní, v podstatě jediná rovina v okolí, ale ty baráky všude okolo… No večer vidět nebyly. Na ranní potřebu jsem musel jít kilometr daleko. Dnes nás čeká krásná Posázavská stezka, lemovaná stovkami srubů, chatiček a původních trampských osad. Občas nějaká ta hospůdka nebo kiosek, ale žádný velký zdržování, máme toho ještě hodně před sebou. Stavili jsme se též v zavřeném Vojenském muzeu v Lešanech, kde pan Oválný údajně trávil svoji vojenskou službu, ale nikdo si tu na něj už nepamatoval. Ani ty nejstarší exponáty. Večerní posezení v krčmě ve Zbořeném Kostelci bylo příjemné a spánek v prázdném vodáckém kempu jakbysmet.

3.den
Jelikož jsme všichni staří zkušení vodáci, tak hned po ránu následoval rychlý pěší přesun do Týnce, kde jsme si zapůjčili lodě a celou včerejší trasu – zpět až do Pikovic - jsme si dali ještě jednou na loďkách. Nádhera. A abychom tu nádheru viděli fakt ze všech možných pohledů, tak jsme se večer do Týnce vrátili Posázavským Pacifikem. Vodácký kemp se během dne slušně naplnil, takže rychlá sprcha a odchod někam do hospůdky, tedy spíše do vinárny, páč kloudná krčma zde nebyla. Bobeš to nesl těžce, ale Ovál mu to patřičně vysvětlil.

4.den
Do rána byla docela kosa, Bobíno tvrdil, že měl na spacáku jinovatku (což je blbost), ale nechtěl jsem mu kazit zážitek. Snídaně u kiosku a hurá na zdejší hrad. No hrad, zbyla tu jen věž a kaple a celkem jako nic moc. Následoval přesun zpět do Zbořeného Kostelce, kde jsme včera nestihli navštívit zříceninu stejnojmenného hradu a taky ve zdejší krčmě docela dobře vaří a navíc čepují Plzeň. Večerní procházka do Nespeků, karban v místním hostinci a bivak na hřišti neb jinde to prostě nešlo.

5.den
Ráno bylo potřeba na sluníčku osušit spacáky promáčené od rosy a pak už se šlapalo do Čerčan na snídani. Hospoda u nádraží se stala osudná bývalému kamarádovi Drdlemu, kterýžto, při pohledu na jízdní řád, dostal divné cukání v podbřišku a uvědomil si, že si našel děvče a padl na něj stesk. Dopil pivo, utekl na vlak a odjel domů. Opustit partu kamarádů a připravit se o vyvrcholení celého vandru, to může udělat jen… jen… No Ovál by to prostě v životě neudělal. No nic, jdeme dál podél Sázavy a už se nemůžeme dočkat, až večer dorazíme Na Marjánku. Cestou jsme navštívili krásný hrad Zlenice, vykoupali se v jednom kempu, potkali Dádu, kterej je prostě všude, a pak už přišla Marjána !!! Nejlepší Plzeň na světě, dokonalý jídlo a k tomu hrozně pohodová obsluha. Kdo tu nikdy nebyl, tak to nikdy nepochopí. Těžko popisovat, nutno zažít.

6.den
Ještě ležím ve spacáku, ale kamarád Bedy už mi přinesl vychlazenou pleškovou Plzínku, rohlík a paštiku. Tím končí tato poezie. Bylo to krásné, ale je potřeba si na to zase jít vydělat. Vlak nám odjíždí v půl desáté a cestou ještě něco u karet vypijeme. Za celý vandr nám ani nekáplo, našmajdali jsme 80km a dalších 16km ujeli na loďkách, takže úkol splněn a za dva měsíce nás čeká Hanácko.

Kategorie a štítky

Nastavení