Název

Jarní vandr Železné hory 26.4. - 1.5.2017

Popis

Každý vandr plánujeme s několikaměsíčním předstihem a není tedy možné změnit datum na poslední chvíli. Prostě jezdíme v každém počasí, ačkoliv už v našem věku není důvod na zbytečné hrdinství, takže pokud počasí fakt nepřeje, tak rádi přespíme na penzionu či v chatce v kempu. Jinak tomu nebylo ani tentokráte…

1. den
V očekávání prodlouženého a hlavně krásného víkendu jsme opustili domovy již ve středu. Zatím pouze ve složení já a Ovál. Chcalo celou cestu a stejně tak i večer, když jsme ve Slatiňanech vystoupili z vlaku. Co čert nechtěl, tak asi kilák od nádraží byl motorest. Na čepu Plzeň, na jídeláku býčí žlázy a hned vedle penzion. Jen blázen by šel dál…

2. den
Pršet nepřestalo ani během snídaně, takže prostě jdeme. Zámecký park s huculákama, Švýcárna, Kočičí hrádek, jedna rozhledna, lahváč před konzumem, Rabštejn, druhá rozhledna, Monaco… Stále prší nebo alespoň mrholí. Může se nám někdo divit, že když jsme po 20km dorazili do Trpišova, kde byla vytopená hospůdka s domácí kuchyní a volným pokojíkem, že jsme zde složili svá provlhlá těla?

3. den
Z topení jsme sundali suché oblečení a po snídani vyrazili směr Žumberk. Pravda, přestalo pršet, což by se dalo i oslavovat, ale čerstvá sněhová nadílka také nebyla v plánu této výpravy. Kolem poledne jsme konečně spatřili hrad Žumberk, ale možná to za tu cestu ani nestálo. Hostinec pod hradem samozřejmě mimo provoz, tak pokračujeme přes Libáň na hrad Strádov. Pod hradem jsme potkali zbytek party, kluci za námi přijeli na víkend. Milštejn s sebou vzal i prvorozeného potomka, jehož hlavním slovním obratem je „tatí“ a počet vyslovení za hodinu by určitě mohl usilovat o nějaký rekord :-). Společně jsme pokračovali do Nasavrk, kde opět začalo vydatně pršet. Restaurace Loupežnická galérka byla asi to nejlepší, co jsme mohli najít. Úžasné prostředí, výborná kuchyně, lahodná Plzeň a nepřekonatelná ochota personálu. Byl to určitě nejhezčí večer z celého vandru, ačkoliv jsme ho, nyní již tradičně, strávili v krčmě a následně přespali o patro výše.

4. den
Hned po ránu nás naprosto okouzlilo přilehlé Muzeum zločinu. Venku se dokonce i oteplilo a po několika dnech jsme spatřili slunko. Naše další kroky vedli na rozhlednu Bojka, kde jsme chtěli původně spát. Následovalo keltské opidum, křižanovická vodní nádrž a podél Chrudimky jsme došli až do Hořelce, kde jsme vůbec nepohrdli restaurací Čtyřlístek u v.n. Seč II. K večeru se značně ochladilo a personál nám sdělil, že už nemají ani jeden volný pokoj, což přivítal hlavně Milštejn, který chtěl za každou cenu spát venku. Nakonec jsme si vypůjčili chatku a hrdinný otužilec byl první, kdo tam topil v krbu :-).

5. den
Po snídani jsme si s Bedimírem tradičně poručili pivko. To evidentně překvapilo personál, od kterého jsme zaslechli útržek rozhovoru, ve kterém se obávali, abychom opět nezačali kalit jako večer a vedoucí směny nařídila, aby nám už nenatočili další piva. Jak následně řekl Bedy: „…a my jsme je převezli, protože jsme si další pivo nedali…“. Naopak hned po ránu vyrážíme na krásný hrad Oheb, který se hrdě tyčí nad sečskou vodní plochou. Kolem přehrady pokračujeme přes Počátky až do Pekla u Kraskova, kde proběhl výtečný oběd. V pozdním odpoledni přicházíme do Třemošnice, což je vlastně cíl našeho putování. Lehká ponorka nás rozdělila na tři party. Milštejn a Tatí šli na hrad, Drdle s Bobínem hledat kloudnou hospodu a co je nečekané - já s Bedym sedíme na náměstí v začuzený restauraci, kde ovšem čepují lahodný Prazdroj. Večer se všichni sejdeme v krčmě pod hradem Lichnice. Spát jdeme na hrad, ale někteří ještě nemají dost a tak se vracejí dolů do města, kde se pálí čáry. Ve stánku objednávám dvě pivka. Pivo není, vzali jsme jen jeden sud. Dobře, dáme si kolu s rumem. Rum máme pouze kávový. OK, dejte mi to. Takovej hnus jsem ještě nepil, naštěstí jim to taky došlo. Jdu tedy objednat 2x bílé s colou. Došlo bílé víno, druhý drink bude s červeným. OK, Drdle to stejně nepozná, dejte mi to. K dalším pokusům již nedošlo neb stánek raději zavřeli. Jdu zpátky na hrad.

6. den
Konečně jsme použili spacáky. Ráno bylo chladné a hlavně větrné. Romantická noc na hradě Lichnice byla utnuta cca v 6 ráno, kdy se vzbudil Tatí a začal kolem našich spících těl pobíhat, občas si i kopnul. No, alespoň jsme si prohlídli hrad ještě před příchodem turistů a stihli jsme vlak v 10h. A je to za námi. Nyní nás čeká až velký vandr za dva měsíce. Sázava je další z našich cílů. Následující výpravy už budou bez Milštejna, který se po čtvrt století společného vandrování rozhodl, že půjde svojí cestou. Tak hodně zdaru, kamaráde.

Kategorie a štítky

Nastavení